Sestava: Mozi - Baggio, Libor, Chylda, Kečup - Méďa - Davča, Mira, David
Po téměř 4-měsíční pauze nás na těžkém terénu ve Věžkách čekala dohrávka posledního podzimního kola s týmem Hotel Fit, který v minulé sezóně naší zraněními zdecimované sestavě uštědřil dva debakly, a to 1:9 a 0:9. Ani tentokrát jsme nenastoupili v plném počtu, pro zranění chyběli Radek (zápěstí) a Adam (kotník), kvůli rekreaci Bafu a rodinnému setkání Rooney. Novým hráčem se namísto zraněného Rejži stal Davčův bratr Mira, který jednoznačně prokázal svou kvalitu a byl naším nejlepším hráčem na hřišti. Útočil, bránil, tvořil hru, byl prostě všude.
První minuty zápasu patřily jednoznačně soupeři. Na většině našich hráčů bylo totiž vidět, že zimní pauzu rozhodně nestrávili tréninkem s míčem na noze. Naše hra tak byla zpočátku značně nepřesná. Soupeř se několikrát dostal k zakončení, většinou ovšem ze střední vzdálenost, s čímž si Mozi v bráně snadno poradil.
Po uplynutí asi 10 minut jsme se přece jen dostali do hry, ovšem moc nebezpeční jsme před brankou soupeře nebyli. Po ceý zápas jsme se totiž neodhodlali ke střelbě ze střední a větší vzdálenosti a více méně se snažili vozit míč až do brány. Z našich šancí v 1. polovině tak stála za zmínku jen šance Davida, jehož střelu odvracel na brankové čáře hráč soupeře a nepřesné zakončení Miry z bezprostřední blízkosti.
Soupeř hrál výborně, byl neustále v pohybu a vytvářel si šance po krásných kombinačních akcích - během prvního poločasu nastřelil tyč a posléze i břevno, nicméně skóre v poločase bylo pro nás lichotivé - 0:0.
V druhém poločase se hra v poli zcela vyrovnala, k čemuž přispělo i zranění protihráče, který soupeři tvořil hru. Hra plynula bez větších šancí na obou stranách (na naší straně je třeba připomenout dvě střely Davči) asi do 53. minuty. Během ní Mozi fantasticky zlikvidoval střelu a dvě následné dorážky soupeře z bezprostřední blízkosti. Po následném rohu však přišel rozhodující okamžik zápasu - střelu soupeře tečoval Kečup do protipohybu Moziho a soupeř se ujal vedení. Po obdržené brance jsme se pokusili odpovědět a vypracovali si velikou šanci k vyrovnání - Chylda se ocitl před soupeřovou brankou sám, ale hlavičkoval těsně vedle brány. Hned vzápětí přišlo konečné rozhodnutí - Mozi podcenil nepříliš tvrdou střelu soupeře a srazil si ji nešikovně do branky. Ve zbývajících 3 minutách zápasu se již pouze čekalo na konec zápasu, během něhož jsme měli ještě jednu velkou šanci, když nádhernou přihrávku Davida z poloviny hřiště nedokázal umístit do branky Mira.
Na závěr je třeba přiznat, že soupeř byl fotbalovější a za 1. poločas si rozhodně vítězství zasloužil. Je jen veliká škoda, že rozhodující branku se soupeři podařilo vstřelit až na konci zápasu, kdy to již vypadalo na dělbu bodů.
A ještě je třeba vyjádřit přání, aby příště hřiště odpovídalo pravidlům malé kopané - hranice pokutového území se totiž nenachází ve vzdálenosti 3 metrů od brankové čáry :-)
