Jedním dechem Stanče o sobě!
Kariéra v kostce, vzor jak by to mohlo taky vypadat od hráče, který není v Hrkotce ani 12 roků, ani 12 měsíců, ani 12 týdnů ale ani 12 dní, pánové styďte se !!!!!
Už jako malej jsem měl velmi kladný vztah ke sportu, když jsem chodil na různé procházky, často jsem běhával a hrával s klukama hokej za barákem jako asi všichni mladí kluci.
Později asi ve 13-ti, 14-ti letech jsem poprvé okusil kouzlo fotbalu(do té doby mi vůbec nic ten kulatý nesmysl neříkal a dokonce jsem fotbalem i opovrhoval), ale když jsem si pak poprvé s klukama na Bartošové ulici v místním dvoře pořádně čutl do balonu, propadl jsem mu a od té doby se dá říct, že už jsem nedělal nic jiného než hrál fotbálek a tím pádem se zdokonaloval...
Postupem času se k nám přidávali mnohem starší kluci a hráli s námi, což bylo jedině dobře a já mohl trénovat techniku a rychlost na zdatnějších protivnících a to mně bezesporu pomohlo! Za nějaký čas už jsem své o 5-6 let starší kamarády převyšoval a jim bylo jasné, že bych se mohl někde chytit, tak mě vzali na trénink do Čekyně a já tak získal své první fotbalové angažmá v místním dorostu, z čehož jsem byl nesmírně nadšený a byl jsem neskutečně nabuzený do fotbalu, jako nikdy! Trenér mě postavil na místo předstopera a já tak získal defenzivní schopnosti, kterých dodnes využívám a jsou velmi ku prospěchu!
Po 3 letech strávených v Čekyni jsem dostal nabídku z Lověšic, abych šel hrát za muže a já neodolal a tak byl na světě můj první přestup, cítil jsem se tenkrát jak mistr světa a je pravda, že v Lověšicích ze mě byli nadšeni. Tehdy hrály 1.B třídu a na fotbal se dalo dívat a já získal velmi potřebné fotbalové zkušenosti!
Po 3 letech jsem opustil i Lověšice, kde jsem prožil dobré časy a přestoupil do FC Beňov, který toho času hrával taky 1.B třídu.Tam jsem hned ve druhém zápase krásně skoroval, proti Němčicím, za které tenkrát hrával Radoslav Látal, současný trenér jednoho z druholigových mužstev a vícemistrů Evropy a vítěz poháru UEFA se Schalke 04...ale to jen tak na okraj :o) Tehdy to byly moc krásný časy a já cítil velkou formu.
Asi po roce co jsem hrál v Benově, jsem začal hrát i malou kopanou za Rapid Lýsky a ihned si malej fotbálek zamiloval, kolikrát jsem dal přednost malýmu fotbalu před tréninkem atd...prostě srdcová záležitost, což mi zůstalo do dnes a i když to někdy mému okolí vadí, tak se už asi nezměním. Nejvíc mi fandí moje dlouholetá přítelkyně Nicol, kterou někdy trošičku zanedbávám, ale naštěstí je tolerantní a mnohé skousne, jezdívá se mnou na zápasy a žije fotbalem jako já, někdy jí to musím všechno vrátit a já to taky velice rád udělám, ale zpátky k fotbalu.
Po sezoně odkopané v Lýskách, kde jsem prožil krásný časy a soupeřům jsme nedali ani bod lacino, jsem se tam nepohodl s jedním se spoluhráčů a odešel odtamtud a zhruba rok žil v Praze, kde jsem hrál Hanspaulskou ligu a měl tam fantastickou bilanci co zápas to alespoň gól. Hrál jsem opravdu ve skvělé formě, která mě doufám v Hrkotce neopustí a já budu pro tenhle tým (za který jsem chtěl hrát už dlouho a jsem rád, že se to povedlo) přínosem a chtěl bych s ním vyhrát Titul mistra ligy a pak už ho vyhrávat každoročně, rozhodně budu bojovat ze všech sil, aby tomu tak bylo...
